Elišku jsme zastihli po koncertu ve Foru Karlín, kde vystupovala jako host. V krátkém rozhovoru nám prozradila nejen to, jak se jí vystupovalo, ale i který rok byl v její kariéře zlomový či co ji inspirovalo k napsání její písničky.
Co nebo kdo je Tokhi? Je to pouze obchodní značka nebo má váš pseudonym nějaký hlubší význam?
Tokhi: Když jsem přišel do Prahy, hrál jsem napřed s kamarádem z východu, pak s dalším cizincem, z Afriky… Následně přicházeli kubánští umělci, Řekové, další a další hudebníci z celého světa. Bylo to velmi přirozené, protože jsem si vybíral různé perkuse a zvláštní bicí nástroje, nepoužíval jsem klasickou sadu. Moje bubny se tedy nejvíc hodily do oblasti world music, a tato hudba mě také celý život lákala víc než třeba klasický rock. Jméno jsem tak dostal od svého prvního spoluhráče. Mělo nějakou souvislost s jeho nejbližší rodinou a na rozdíl od mého českého mu nedělalo problém to vyslovit :D. Stejně tak jako ostatním cizincům. Nějak jsem se tomu nebránil tedy, a časem se z toho skutečně stala značka.
Kde berete inspiraci pro vaši hudbu?
Tokhi: Někdy mi věci prostě tak jako „přijdou“, ale je to určitě těmi všemi vlivy, kterým se cíleně vystavuji. Baví mě nejvíc inspirovat se samozřejmě jinou muzikou, tím, co dělají mé vzory, nebo tím, co tvořili mí učitelé. Často mě také napadne něco, co jsem ještě nikde neviděl a pak je nejtěžší najít způsob, jak to třeba technicky realizovat. Mám kolem sebe ale muzikanty, kteří mají i po této stránce obrovské zkušenosti a vždy mi mohou nějak pomoct.
Letos jste představil spolu se svojí kapelou Groove Army nový projekt Royal Squad. V čem je výjimečný?
Tokhi: Projekt Royal Squad je něco, co jsem ještě neviděl. Věřím, že je unikátní. Mám další vize, kam bych to chtěl celé posunout, ale někdy to nejde tak rychle. Každopádně jsem přesvědčený o tom, že vše má svůj čas. Je unikátní jak z hudebního pohledu, říkáme tomu „DrumCore Samba“, tak i tím, jak to vypadá, co má předat. Celý ten příběh a ta mise za tím projektem je podle mne pro lidi velmi lákavým aspektem. Postavit na pódium 10 bubeníků, DJe, další bicí sadu, barely – technicky vyřešit, aby nikdo nebyl přivázaný kabelem, aby se mohli všichni libovolně hýbat, což choreografie vyžaduje – to není zrovna snadný úkol, ale zatím to zvládáme. Teď pracujeme na projekcích, což je pro nás další level.
První sezónu tohoto projektu zakončíte velkým koncertem v Lucerna Music Baru 29. 10. 2018. Pojďte naše posluchače na koncert pozvat…
Tokhi: Na to, že to byla první oficiální sezóna, jsme toho zvládli skutečně hodně. Hráli jsme koncerty pro tisíce lidí, v hlavních časech některých festivalů a slavností, postoupili jsme v letošním ročníku Česko Slovensko má Talent, vydali jsme první desku a začátkem roku projekt oficiálně představili médiím…
Právě teď tu desku pokřtíme. S lidmi, kteří by měli být u toho. Se všemi, kdo nás chtějí podpořit. A snad do Lucerny stihneme i ty projekce :D. Každopádně je to první oficiální klubový koncert tohoto projektu, bude to skvělý zážitek. Také poděkujeme portálu U Can, který nám pomáhá doteď vybírat peníze právě na ztracené nástroje. Kampaň ještě běží, do samotného koncertu. Kdokoliv si může vybrat odměnu a podpořit nás.
Čeká nás tedy předkapela, koncert, křest a afterparty s naším DJem, bude to obrovský zážitek a my se nemůžeme dočkat. Doufáme, že nám lidi pomůžou Lucernu zbourat :-).
Groove Army for Life!
Enter the G.A.R.S. je název desky, kterou v Lucerna Music Baru pokřtíte se svými fanoušky. Deska už ale nějaký pátek na světě je. Jak dlouho jste desku připravovali?
Tokhi: Na desce jsme pracovali už nějakou dobu předtím. Chtěli jsme to fakt vyladit, než to spolu s projektem „pustíme mezi lidi“. Byla to dlouhá cesta. Napřed jsme zkusili několik producentů, ve studiích nechali hodně peněz, a nestalo se vůbec nic. Koupili jsme si tak zkušenost, že to vlastně nikoho zvenku moc nezajímá, že třeba ani neumíme vysvětlit, co přesně od nich chceme… A že to tedy musíme zvládnout sami. Spolu s naším kamarádem Aideem jsme začali skladby aranžovat a dohrávat k nim další nástroje, jako synťáky, kytary, sadu a třeba i ty barely. Roman, jeden z bubeníků, se neuvěřitelně rychle prokousal k tomu, že zvládl zvuk sám nabírat a míchat – A PŘITOM TO ZNĚLO SUPER. Což rozhodně není automatické, pokud to člověk nějakou dobu předtím nedělá. No… a když už to skoro bylo, a podklady měly vyjet na první koncert – právě rozespalý Roman zformátoval celý disk.
Smazali jsme tak úplně všechno. A museli začít úplně od nuly. Asi se to ale mělo stát, protože progres byl daleko rychlejší, odstranili jsme spoustu technických problémů, všimli jsme si věcí, kterých předtím ne. Prostě, byl to divoký příběh. Bez podobných věcí se ale veliký projekt postavit nedá. Tomu nevěřím :D.
Potkala vás prý nemilá věc, vykradli vám zkušebnu a z ní všechny vaše nástroje. Na vašem FB se dokonce spekulovalo o tom, zda to nebyl útok od vaší konkurence. Řídíte se heslem, co nás nezabije, to nás posílí nebo vás krádež na chvíli vyřadila ze hry?
Tokhi: Nás ze hry nevyřadí asi nic :D. Už jsme řešili takových situací, a pořád a pořád jdeme dál silnější. Možná právě proto máme nástup na scénu vzhledem třeba k jiným projektům o něco rychlejší. Věřím prostě, že je nám vždycky naloženo tolik, aby se to dalo zvládnout. Jde o to, jak prostě řešíte celou tu situaci. My díky tomu zjistili, že za námi stojí silně firma, co nám dodává nástroje, že máme skvělé fanoušky, kteří se začali skládat na to, co nejde snadno nahradit. Že inzerát s ukradenými nástroji měl přes 3000 sdílení a oslovil přes 300 000 lidí, a že lidem není jedno, když se něco podobně hrozného přihodí. Za to všechno děkujeme. Fanoušci se k tomu postavili neuvěřitelně, a tak naše prapory stále vlají.
Pojďte nám ještě v krátkosti představit vaši Groove Army. Jak jste dal tuhle bubenickou partu dohromady?
Tokhi: To je už docela známý příběh :-). Původně jsem slíbil bubeníky na jednu velikou roadshow, ale ve skutečnosti jsem je neměl. Odešel jsem z kanceláře s podepsanou smlouvou a přemýšlel, co budu dělat. Člověk se toho prostě nesmí bát. Abys dosáhl vysoko, musíš být asi tak trochu blázen. Tak jsem první podobu Groove Army sehnal přes inzeráty, a za tři týdny zkoušení, kdy jsme se vídali fakt denně, je naučil první věci. Bylo jich hodně, a byl to fakt boot camp, takový armádní dril. Velmi fyzicky i psychicky náročný, ale zvládli jsme to. Proto zůstalo jak jméno, tak projekt. Nechtěl jsem to mít pak jako jednorázovou věc, když to stálo tolik práce, nervů a peněz během přípravy. Teď tedy fungujeme šestým rokem, Royal Squad za sebou bude mít první.
(Foto: KF Production)
